Jsou řeky u nás čisté?

 Jedna z věcí, o které se občané Nového Jičína zajímají, je čistota místních vodních toků a o tom nám více poví rak říční. A ten má dobrou, špatnou, dobrou a nakonec zase špatnou a špatnou zprávu:
 V Jičínce už nějakou dobu žije chráněný rak říční, který je velmi náročný na čistotu vody, ale jeho výskyt byl z toho, co jsem zjistil, doposud hlášen pouze proti proudu řeky od Nového Jičína, nejblíže u Mořkova. V sobotu 18.7.2026 kolem 14:00 byl rak pozorován přímo v našem městě. Všimla si ho místní rodačka, která je nejen speciální pedagog s obdivuhodným přístupem k dětem, ale také vášnivý obdivovatel krás přírody a novojičínský patriot. Rak byl sledován jak se po kluzké stěně cca 8m vysokého a velmi příkrého jezu pracně snaží vyšplhat zpátky proti proudu, což je pro něj tak obtížné, že se vždy velmi pomalu a těžce, pomocí klepet, vyšplhal jen asi o 10 - 15 cm a pak musel dlouho odpočívat. Za hodinu pozorování se vyšplhal ani ne o půl metru.
 Událost byla projednána s příslušným pracovníkem AOPK ČR pro místní region (Agentura ochrany přírody a krajiny). Dle zooložky Ing. Kláry Herzogové není fotka dostatečně ostrá a tedy z ní nelze jednoznačně určit druh, ale dle místa a situace je nejpravděpodobnější právě rak říční.
"U raků je sice běžné překonávat malé překážky po souši, ale jez takového typu, který se vyskytuje u vás, je pro něj a pro další živočichy migrační bariérou a brání jim tak v přirozeném pohybu."
 Z toho lze vyvodit, že do takového extrémního dobrodružství by se jen tak s plezíru nepustil a to ze dvou zásadních důvodů:
Jednak je tento druh aktivní v noci a dýchá žábrami na vrchní straně těla, které měl celou dobu mimo vodu a při jeho průměrném tempu by mu trvalo min. 10 hodin, než by tuto překážku zdolal, pokud mu na to budou stačit síly. To už je za jeho obvyklou dobou strávenou mimo vodu a pro raka silně nekomfortní. Zvláště připočteme-li velkou namáhavost takového horolezeckého výkonu, byť je schopen za velmi příhodných okolností přežít mimo vodu i několik dní, což mu umožňují speciální respirační povrchy na končetinách, které ovšem mají několikanásobně nižší účinnost, než žábry. Zde měl alespoň tu výhodu, že nohy měl ve vodě a můžeme tak doufat, že se mu nakonec přeci jen zdařilo zdolat takto velkou, umělou a nepřirozenou překážku.
 Shodli jsme se, že jako pravděpodobný se tak jeví scénář, že rak se zde ocitl v důsledku přívalové vody na toku řeky a protože ho kvalita místní vody nepřesvědčila, tak se chtěl vrátit zpět. A to i za cenu takové enormní námahy s nejistým výsledkem. Bohu žel, u zmíněného jezu totiž není nic, co by pomohlo migrujícím živočichům.

Daniel Slavík