Jsou řeky u nás čisté?
Jedna
z věcí, o které se občané Nového Jičína zajímají, je čistota místních
vodních toků a o tom nám více poví rak říční. A ten má dobrou, špatnou,
dobrou a nakonec zase špatnou a špatnou zprávu:
V Jičínce už nějakou dobu
žije chráněný rak říční, který je velmi náročný na čistotu vody,
ale jeho výskyt byl z toho, co jsem zjistil, doposud hlášen pouze proti
proudu řeky od Nového Jičína, nejblíže u Mořkova. V sobotu 18.7.2026
kolem 14:00 byl rak pozorován přímo v našem městě. Všimla si ho místní
rodačka, která je nejen speciální pedagog s obdivuhodným přístupem k
dětem, ale také vášnivý obdivovatel krás přírody a novojičínský patriot.
Rak byl sledován jak se po kluzké stěně cca 8m vysokého a velmi příkrého
jezu pracně snaží vyšplhat zpátky proti proudu, což je pro něj tak
obtížné, že se vždy velmi pomalu a těžce, pomocí klepet, vyšplhal
jen asi o 10 - 15 cm a pak musel dlouho odpočívat. Za hodinu pozorování
se vyšplhal ani ne o půl metru.
Událost byla projednána s příslušným
pracovníkem AOPK ČR pro místní region (Agentura ochrany přírody a krajiny). Dle zooložky
Ing. Kláry Herzogové není fotka dostatečně ostrá a tedy z ní nelze jednoznačně
určit druh, ale dle místa a situace je nejpravděpodobnější právě rak
říční.
"U raků je sice běžné překonávat malé překážky po souši, ale jez
takového typu, který se vyskytuje u vás, je pro něj a pro další
živočichy migrační bariérou a brání jim tak v přirozeném pohybu."
Z toho lze vyvodit,
že do takového extrémního dobrodružství by se jen tak s plezíru nepustil
a to ze dvou zásadních důvodů:
Jednak je tento druh aktivní v noci a dýchá žábrami na vrchní straně
těla, které měl celou dobu mimo vodu a při jeho průměrném tempu by
mu trvalo min. 10 hodin, než by tuto překážku zdolal, pokud mu na to
budou stačit síly. To už je za jeho obvyklou dobou strávenou mimo vodu
a pro raka silně nekomfortní. Zvláště připočteme-li velkou namáhavost takového horolezeckého
výkonu, byť je schopen za velmi příhodných okolností přežít mimo vodu i několik dní, což mu umožňují
speciální respirační povrchy na končetinách, které ovšem mají několikanásobně
nižší účinnost, než žábry. Zde měl alespoň tu výhodu, že nohy měl
ve vodě a můžeme tak doufat, že se mu nakonec přeci jen zdařilo zdolat takto velkou, umělou a nepřirozenou překážku.
Shodli jsme se, že jako pravděpodobný se tak jeví scénář, že rak se zde ocitl v
důsledku přívalové vody na toku řeky a protože ho kvalita místní vody
nepřesvědčila, tak se chtěl vrátit zpět. A to i za cenu takové enormní námahy
s nejistým výsledkem. Bohu žel, u zmíněného jezu totiž není nic, co by pomohlo
migrujícím živočichům.
Daniel Slavík


